zítřek není zaručený, přesto často žijeme odložené životy. Když se ptali mladých a velmi úspěšných Američanů (věk do 35 let, v průměru měli 4,6 násobek průměrné mzdy v USA), co by dělali se svým časem, kdyby už neměli žádné obavy o peníze, jen 3 % z nich uvedlo – to, co dělám dnes.
Nejčastější odpověď byla: „Věnoval(a) bych se sobě a svým koníčkům.“
Mají vysoké příjmy, majetek a jsou (zatím) zdraví. Co jim ale chybí je ČAS.
50 % odpovědí se točila kolem nějakého strachu, který si tito lidé kompenzují prací. Tito úspěšní mladí lidé se cítí osamělí a často trpí syndromem podvodníka. 😴
Sám jsem byl léta workoholikem v naší rodinné firmě. Nutno dodat dobrovolným. Po 16 letech jsem se rozhodl k odchodu z firmy. V pravý čas.
To, co mě drželo v práci 12 – 14 hodin denně byl strach. Strach ze změny. Až vyhoření mě přimělo ke změně.
Začal jsem nový život – našel si novou práci a pustil se do podnikání, založil si rodinu, našel si nové přátele a začal se věnovat koníčkům. Ne až v důchodu.
☝️ Pokud si říkáte, že chcete zahradničit, až budete v důchodu, a nezahradničíte teď, klamete sami sebe.
Něco vám řeknu, minulý měsíc jsem byl na dovolené v Řecku. Celý týden jsem lezl s partou ve skalách a uvědomil jsem si tam jednu věc. Toto chci dělat i v důchodu.
Začal jsem s lezením skoro ve čtyřiceti. První roky se zbavoval fobií. A zbavit se panického strachu z výšek byla možná největší výzva v mém životě, která mě posunula ve všem ostatním. Dokázal jsem to.
A co víc, i v 55 letech se stále zlepšuju. Dle všeho jsem ještě nedosáhl svůj lezecký strop.
👉 Dnes jsem rád, že jsem to neodložil až na potom. Už bych se k tomu nikdy nedokopal. Jestli budu na něco v 70 vzpomínat, tak určitě na to, co jsem s partou zažil.
Jistě, kariéra a peníze jsou nezbytnou podmínkou ke spokojenosti, ale z vlastní zkušenosti nevěřím, že mi dopřejí vše. Sport mi dnes nahrazuje to, co jsem dříve zažíval při dlouhých hodinách práce.
👉 A naučil jsem svoje peníze vydělávat. To bylo pro můj větší pocit svobody stejně důležité, jako že jsem začal lézt.
Přestaňme odkládat svůj život na nějaký pomyslný zítřek. A začněme žít. Ještě dnes.