Mít finanční polštář uklidňuje

16 roků jsem pracoval v naší rodinné firmě. 12 – 14 hodin denně a pak vyhořel.

Naopak posledních 13 roků podnikám a žiju zcela odlišný život.

Stále častěji častěji se setkávám s příběhy o tom, jak to někdo “přepálil” a pak vyhořel. 🫥 A já bych rád s vámi sdílel svoji zkušenost. Třeba někomu pomůže.

Když jsem odcházel z naší firmy, bylo mi lehce nad 40.

Uvědomil jsem si, …

👉… že již nechci ve stejném tempu pokračovat dál,

👉… že chci mít mnohem víc času na sebe,

👉… že chci jít jednou do důchodu dříve (pokud se proto rozhodnu).

Podnikat jsem začal z nuly. Bez zkušeností a kontaktů v oboru. 

Takže jsem si i tak (zejména prvních pět letech) musel hrábnout, ale držela mě má silná vize, jak bude můj život vypadat po šedesátce.

Teď vám něco řeknu.

Moje maminka zhruba 5 let po mém odchodu firmu prodala.

Část peněz z prodeje firmy jsem tehdy dostal také. Prachy, na které jsem dřel 16 let.

Mohl jsem si tehdy říct: “Tohle si zasloužíš, pojď si to užít.” Jenže neřekl a dnes jsem za to rád.

Měl jsem chvilkové nutkání pořídit si třeba nové auto, ale emocionální vazba k mému prioritnímu cíli byla silnější.

Nakonec jsem téměř všechny peníze, co jsem dostal, zainvestoval na cíl: JÍT DO DŮCHODU DŘÍVE. A jen malou část dal do vylepšení bydlení. Bylo to skvělé rozhodnutí.

👍 Díky tomu, že jsem měl vizi, jsem se nenechal “zlákat” rychlým potěšením.

Kdybych to udělal a místo investic peníze postupně utratil, možná bych se po čase dostal do stejného kola. Za vyhořením je nejčastěji schovaná nerovnováha mezi osobním a pracovním životem, nedostatek uznání nebo chronický stres.

Mít finanční polštář, ale uklidňuje. To vám mohu potvrdit. Ano, investuju proto, abych mohl jít do důchodu dříve, ale také proto, abych mohl vypnout od práce a od starostí.

☝️ Investice nejsou jen o snech a touhách do budoucnosti. Investice jsou tady hlavně od toho, abychom mohli svobodně dýchat, ať se kolem nás (i uvnitř nás) děje cokoliv.

Jedině tak se můžeme rozhodovat na základě toho, co chceme / potřebujeme a ne na základě toho, co musíme.

To je za mě cesta ke spokojenému životu. 

Sdílet