Předmět, který se na školách neučí.
I když se to tak na první pohled může jevit, svoboda, prosperita a finanční nezávislost nejsou doménou pouze bohatých lidí. Ani výše platu a dosažené vzdělání nerozhodují o tom, zda z vás bude boháč či chudák. Mnohem větší vliv na to má vaše finanční chování.
Moje maminka dosáhla finanční nezávislosti bez vysokoškolského vzdělání. Z pozice účetní malé firmy dokázala za necelých 20 let vybudovat tři úspěšné firmy. S růstem příjmů však výrazně nezvedla své výdaje. Žije téměř stejný život jako na začátku svého podnikání. S penězi vždy zacházela tak, aby dodržela dva důležité principy, jež zmiňuji ve svém příběhu. Díky dodržování těchto jednoduchých zásad dnes pracuje pouze pro radost a bez ekonomické nutnosti.
Shodou okolností i má druhá klientka zpočátku začínala jako účetní bez vysoké školy. Tu si dodělala až mnohem později. V čem se ale celý život vzdělávala, bylo zacházení s penězi, tedy předmět, který se nikde neučí. Dnes je zakladatelkou projektu Renta pro život a ve svých 47 letech spokojenou rentiérkou.
Co se týče mě samotného, pamatuji si, že jsem odjakživa uplatňoval princip „Zaplať nejdříve sám sobě“.
Už v první třídě jsem dostal svou první pokladničku, kam mi pravidelně dědeček odkládal příspěvky na mé první kolo. S nadšením jsem sledoval, jak mi pravidelně rostou úspory, moje první správa aktiv. Obrovskou radost sedmiletého kluka z prvního kola však doprovázelo zděšení. Kam se poděly ty zelené stokoruny?! Začal jsem se postupně učit, jak předejít jejich vyčerpání a pochopil jsem, že moje úspory (aktiva) musí převyšovat výdaje (pasiva).
Většina lidí si myslí, že jejich problémy zmizí, když budou vydělávat více peněz. Často se jejich plat opravdu zvýší, jejich starosti to však nevyřeší. Proč? Dejte lidem více peněz a začnou víc utrácet. Koupí si dražší auto, lepší dovolenou nebo větší dům. Zatíží se rostoucími výdaji a vyděláváním většího množství peněz pro věci, které ani mnohdy nepotřebují. Nepřemýšlejí, jak volné peníze investovat tak, aby jednou mohli žít z výnosů. A to se dostáváme k druhému principu budování finanční svobody „Nech peníze pracovat“.
Vždy, když mám obchodně úspěšné období, nejprve se odměním. A hned ruku v ruce přemýšlím, jak vydělané peníze zhodnotím. Myslím zkrátka na svoji budoucí finanční svobodu. Návyky spojené s penězi měním jen zřídka, proto si nekupuji dražší věci nebo dříve, než jsem si naplánoval. Díky tomuto chování se den mé finanční svobody blíží. Ano, díky chování. Protože úspěch, štěstí i finanční svoboda je výsledkem chování.
To, co spojuje spokojené rentiéry po celém světě i obě zmíněné ženy, je finanční chování. Je to vlastně soubor vlastností a zažitých návyků zacházení s penězi včetně naplánování si vlastní finanční svobody. Máte už plán, jak dosáhnou té vaší?
